Jak se Čína dostala tak daleko?

V ekonomické oblasti Čína prodělala v posledních 30 letech dramatický rozvoj, jaký v historii u žádné jiné země nenajdeme. V průběhu přechodu od striktně plánované na tržní ekonomiku prošla hlubokými změnami, během kterých se vynořily nové, pro světové obchodníky jedinečné možnosti spolupráce, obchodu a investic.

Ještě předtím, než roku 1988 čínská ústava umožnila soukromou ekonomiku jako  „užitečný doplněk společného vlastnictví“, začala koncem 70 let Čína přehodnocovat svou ekonomickou strategii a po bouřlivých diskuzích přistoupila na budování tržní ekonomiky. Zrodily se první soukromé firmy, které vyráběly nádobí, zapalovače a podobné jednoduché produkty. Jedním z nejznámějších center vznikajícího soukromého sektoru je kupříkladu Wenzhou, které v 90. letech se svými 3000 výrobci zodpovídalo za 80 % světového trhu se zapalovači.

Prvním zahraničním podnikatelem, který obratně využil změny v politickém klimatu Číny, byl hongkongský podnikatel Zhang Zimi. Oslovil dongguanskou lokální vládu s radikální ideou vyrábět kabelky pro hongkongský trh (pozn.: Dongguan je město v provincii Guangdong). Zhang Zimi investoval 2 miliony hongkongských dolarů, dodal návrhy a materiál a dongguanská vláda zajistila továrny a pracovníky. Do té doby Čína vyvážela pouze vedlejší či primární produkty jako štětiny, hedvábí, čaj apod.,  Taiping Handbag byla první firmou , která vyráběla produkty s vyšší přidanou hodnotou a vyvážela je.

V roce 1978 čínská vláda vytvořila 22 projektů v celkové hodnotě 13 miliard USD na nákup technologií ze zahraničí, ale měla k dispozici pouze 1,6 miliard USD. Čína pochopitelně neměla k dispozici technologie na rozvoj ekonomiky, ani cizí měnu na její dovoz, ale měla velké množství levné pracovní síly, takže jedinou možností vydělat peníze na technologie bylo využití této síly na výrobu výrobků pro vývoz. Šlo především o takové výrobky jako boty, textil, tašky a jiné jednoduché zboží.

Obrat čínského zahraničního obchodu se z 20 miliard USD v roce 1978 se dostal v roce 1988 na 100 miliard. Čínská obchodní politika se nadále rozvíjela a od roku 1985 se čínská vláda rozhodla podporovat rozvoj mechanické a elektrické výroby. Důsledkem bylo, že mnoho firem přešlo od výroby textilu a obuvi k výrobě domácích spotřebičů.

Od roku 1999 se soukromé firmy mohly samy účastnit zahraničního obchodu, k jehož rozvoji velkou měrou přispívá také kantonský veletrh, pořádaný dvakrát ročně, kde se čínští výrobci setkávají se zahraničními partnery a kde se často podepisují kontrakty od těch nejmenších až po ty největší.

V roce 2001 se Čína stala členem Světové hospodářské organizace, čímž se dále otevřela světovému obchodu. V roce 2000 činil čínský vývoz 3,9% světového vývozu, v roce 2008 již činil 8,9%. Následná akumulace obchodního přebytku vedla k masivnímu hromadění cizí měny, hlavně amerického dolaru. Během deseti let Čína snížila průměrnou celní sazbu z 15,3% na 9,8% a odstranila některá jiná dovozní opatření, jako dovozní kvóty a dovozní licence. Čínský zahraniční obchod tak vzrostl obrovskou rychlostí z 500 miliard USD v roce 2001 na 2,97 trilionů USD v 2010. V roce 1990 pak Čína zavedla akciový trh, důsledkem čehož je rostoucí sofistikovanost čínského bankovního systému a vzrůstající globální význam čínského yuanu.

V 2009 Čína předčila Německo a stala se největším vývozcem na světě a také nahradila Japonsko jako druhá největší ekonomika na světě. Portfolio čínských obchodních partnerů se rozšířilo o nové trhy, včetně jihovýchodní Asie, Brazílie, Ruska a Jižní Afriky, ale hlavními obchodními partnery zůstává USA, EU a Japonsko.

Po vypuknutí světové ekonomické krize v roce 2008 Čína opět rychle zareagovala tím, že počala usilovat o změnu z na export orientované ekonomiky na ekonomiku hnanou vlastními spotřebiteli. Z 630 milionů lidí, kteří byli původně na hranici chudoby či pod ní,  se v mezidobí stala velmi mocná kupní síla. Přestože čínské HDP per capita je stále méně než 20% HDP Spojených států, předpokládá se, že se americkému vyrovná v roce 2019.

Centrální čínská vláda, která stále méně zasahuje do ekonomiky, zůstává nadále velmi silná a schopná reagovat na krize, což dokazuje injekce 586 miliard USD do domácí ekonomiky v době světové ekonomické krize, která umožnila udržení ekonomického růstu. Obrovský tok zahraničního kapitálu do země také dokládá, že zahraniční firmy považují zemi za stabilní a očekávají další ekonomický růst.

Čína již opouští pozici nejlevnějšího výrobce jednoduchého zboží a stále více se orientuje na výrobu kvalitního zboží s vysokou přidanou hodnotou a také na rozvoj technologií. Na druhou stranu však Čína bude čelit řadě výzev, spojené s přetrvávající disparitou mezi proexportní orientací a vnitročínskou spotřebou, přehřívajícím se trhem s nemovitostmi a podobně.

Čína tak bude nadále v hledáčku všech ekonomů a podnikatelů a tohoto nedávno probuzeného a stále sílícího giganta by neměli přehlížet ani čeští podnikatelé.

 


 

Zvažujete import z Číny? Napište nám Váš záměr a dotazy.

 

//]]>